Page 43 - BUDlive 2023/05

U Černé věže

Hudebník Martin Voříšek

až za komunistického režimu a moje ba- bat v hlíně na zahrádce, jako kdybychom skoro na půdě, pokaždé musím vyjít do-
bička v něm dokonce chvíli pracovala. na té vesnici opravdu žili. Snad to na nich mů 98 schodů, ale za těch třicet let jsem
Při restitucích na začátku devadesátých nenechá nějaké trvalé následky,“ směje se. si už zvykla a beru to jako dobrý tělocvik.
let můj tatínek usoudil, že má rozhodně Ve stejném domě žije s rodinou už de- Před pár lety jsme sice s manželem uva-
blíž k hudebním nástrojům než k metro- set let Monika Pajdlová. „Rozhodně bych žovali, že se přestěhujeme někam do pa-
vému textilu, a tak jsme jedním z oprav- tohle naše bydlení prakticky ve 4. patře neláku, ale nakonec jsme zůstali. Je tady
du nemnoha domů v centru Budějovic, domu číslo 8 za nějaké panelákové ne- šest partají, a kromě toho nočního mo-
kde se udržel stejný sortiment i po roce měnila,“ pochvaluje si. Tenkrát potřebova- torkářského burácení je tu klid,“ přiznává.
1989,“ vzpomíná Martin Voříšek. Bydlení li větší byt a nebáli se jít se dvěma dětmi Pochvaluje si ložnici směrem k Černé vě-
v centru si pochvaluje, protože tak prý do nájmu v soukromém domě. „Přiznám ži i možnost žít prakticky v centru města.
ranní a odpolední dopravní zácpy v oko- se, že takový výhled z okna koupelny tře- Třeba i to, že stačí sejít do přízemí a hned
lí může vnímat jako soucitný pozorova- ba na střechu nedaleké katedrály svatého si může koupit čerstvé housky. Tady
tel, nikoliv jako jejich aktér. Jako pro mu- Mikuláše nikdy neomrzí. Slyšíme i zvony v obchůdku s názvem Pekařství a cukrář-
zikanta je pro něj příjemné, že má velkou a je to úžasné. Bohužel, hlasité návraty ství ve všedních dnech od půl osmé rá-
část kulturních destinací na dosah, takže návštěvníků barů z vedlejších ulic ko- no do čtyř odpoledne kraluje Karolína Ka-
od chvíle, kdy vstane od večeře, může být lem čtvrté ranní beru jako daň tomu, že dlecová. „Jsme v nájmu v domě patřícím
už do půl hodinky ve foyeru Jihočeské- žijeme v centru,“ dodává s tím, že by snad městu. Taťka začínal někdy snad v roce
ho divadla a hrát tam divákům Saturnina. už mohla dělat díky vyslechnutým hovo- 1988, mamka Alena Pitrová tu prodávala
„Příjemné jsou i bezmála venkovské vzta- rům, které se nesou až do horních pater 17 let, před sedmi lety odešla do důchodu
hy v blízkých obchodech či restauracích. domu, i vztahovou poradkyni. Vadí jí jen a pak jsem nastoupila já. Ostatně, začala
Třeba když mě paní prodavačka upozor- bezohlednost motorkáře, který pravidel- jsem tu pomáhat už jako desetiletá,“ říká
ní, že máslo už manželka kupovala, tak ně připravuje obyvatelům ulice túrová- a vypočítá hned sortiment, který nabízí –
opravdu chci druhé? Nejvíc mě ale mrzí, ním mašiny noční budíček. od chleba z pekárny z Lomnice nad Luž-
že naše děti byly v raném věku připrave- Na stejný problém poukazuje i Jin- nicí až po vlastní pečivo a sladkosti, které
ny o možnost vyjít z domu a hned se hra- dra Šimánková z domu číslo 11. „Bydlíme vznikají v rodinné provozovně v Nových 

zima 2024 BUDLIVE 43